Aktuality

Média si všímají, že častou dovolenkovou destinaci – Itálii – sužuje nárůst případů svrabu. Nabízíme tedy základní informace o nemoci:

Nemoc způsobuje zákožka svrabová – ani ne půl milimetru měřící roztoč se během dvou až tří minut zavrtá do kůže, kde způsobuje vyrážku a nepříjemné svědění.

Svrab je vysoce infekční. Přenáší se nejen při přímém dotyku zdravého s kůží nemocného člověka (např. při pohlavním styku nebo při spaní v jedné posteli), ale i  nepřímo. Stačí kontakt s kontaminovaným ložním prádlem, ručníky, oděvy nebo textiliemi v nábytku. Nakazit se může kdokoli bez rozdílu věku či sociálního postavení. Podrobnější informace pod letákem: 

Odkaz na stažení letáku v PDF: https://szu.gov.cz/wp-content/uploads/2025/03/Svrab_letak-A4-aktualizace-2025.pdf

Příznaky a symptomy : Klinický obraz svrabu je charakterizován intenzivním svěděním kůže, zejména v noci po zahřátí v posteli, a výskytem kožních projevů, které se nacházejí na predilekčních místech s tenčí vrstvou kůže, například zápěstí, kůže mezi prsty, genitálie, přední axilární řasa, dvorce prsních bradavek, oblast pupku, pasu a vnitřní plochy stehen a kotníky. U dětí kožní erupce mohou postihovat kštici, obličej, dlaně a plosky nohou. U kojenců může být postiženo celé tělo.

Primární léze může být překryta akutní dermatitidou, což výrazně ztěžuje diagnostiku onemocnění. Nejčastější komplikací je sekundární bakteriální infekce, zejména beta hemolytickými streptokokoky skupiny A nebo „zlatým stafylokokem“ Staphylococcus aureus, zanesená škrábáním, objevuje se pyodermie, postskabietický pruritus, ekzematózní projevy a urtikárie.

Nákaza může vyvolat alergickou reakci s výrazným zduřením lymfatických uzlin, které zůstává i několik měsíců po antiskabiézní terapii. Rovněž svědění kůže může přetrvávat ještě mnoho týdnů po léčbě. Kožní projevy u svrabu vyvolaného zvířecími zákožkami se objevují náhle, asi 10 dni po infestaci roztoče. Mizí postupně, asi za 4 –6 týdnů po ukončení kontaktu se zvířetem.

Inkubační doba: Délka inkubační doby závisí na úrovni osobní hygieny a na případném předchozím onemocnění. U lidí bez předchozí expozice se první příznaky, tedy svědění, objevují za 2 – 6 týdnů po kontaktu. U osob s vysokou úrovní hygieny bývá inkubační doba delší. Při opakované infekci je inkubační doba kratší; příznaky onemocnění se objevují již 1 – 4 dny po expozici.

Původce: roztoč Sarcoptes scabiei var. hominis (zákožka svrabová).

Zdroj: Zdrojem onemocnění svrabem u lidí je výhradně infestovaný člověk.

Přenos: obvykle přímo, například při těsném kontaktu s kůží nemocné osoby, zvláště při pohlavním styku, v teplém prostředí na lůžku, při spaní v jedné posteli, nebo nepřímo, zejména kontaktem s kontaminovaným ložním prádlem, ručníky nebo nošením oděvů, které používala nemocná osoba. K šíření onemocnění napomáhá nízká hygienická úroveň, promiskuita a institucionalizace (např. ubytovny, noclehárny, léčebny pro dlouhodobě nemocné, nemocnice, psychiatrické léčebny, ústavy sociální péče). Rizikové jsou zejména prostory, kde se často a rychle střídá velké množství lidí bez možnosti dostatečného úklidu a výměny ložního prádla. Problematické z hlediska možného přenosu jsou oděvy a prádlo, které se nedají prát na vyšší teploty než 40° C.

Období nakažlivosti, vnímavost, imunita: Nakažlivost pacienta se svrabem trvá, dokud jsou v jeho kůži přítomny živé zákožky a vajíčka parazitů. Končí po řádně provedené antiskabiézní kúře a po všech důkladně provedených hygienických opatřeních, aby se zabránilo dalšímu šíření nákazy či reinfestaci. Osoby s předchozí infestací jsou více vnímavé k opakovanému onemocnění. Osoby se sníženou imunitou jsou náchylnější k hyperinfestaci. Mezi hlavní primární predispoziční faktory patří přelidnění, sociální intimita, migrace populace, nízká hygienická úroveň, podvýživa, imunologické faktory, zejména snížená imunita, a institucionalizace.

Léčba svrabu: Terapie svrabu je lokální nebo celková. K lokální terapii svrabu se používají antiskabietika, tedy masti a krémy s obsahem látek, které zákožky zničí. Tyto přípravky je však nutno aplikovat důkladně na celé tělo, od krku dolů. V místě, kde mast není nanesena, mohou zákožky přežívat, proto je nutné, aby přípravek byl nanesen tak, aby působil na zákožky přímo, kontaktně. U mladších dětí je třeba natřít i obličej a vlasatou část hlavy. Po namazání celého těla se ruce neumývají.

Léčebnou kúru je nutno podstoupit opakovaně, přípravky se aplikují 1x za 24 hodin obvykle tři po sobě následující dny; jednorázová aplikace nestačí. Během jedné léčebné kúry je nemocnému doporučeno se nemýt. Po každé kúře je nutno se vykoupat, vyměnit prádlo a povlečení a všechno prádlo opět vyvařit nebo ošetřit doporučeným způsobem.

Je důležité současně léčit všechny osoby v těsném kontaktu s nakaženým, přestože nemají klinické obtíže. I když jsou zákožky po terapii zničeny, klinické příznaky mohou přetrvávat i několik týdnů po ukončení léčby.

Epidemiologická opatření:

• všechny intimní domácí a sexuální kontakty za poslední měsíc je nutné ošetřit stejným způsobem;
• při výskytu svrabu v kolektivních zařízeních, zejména zdravotnických, je na místě izolace pacienta po dobu trvání léčby, individualizování osobních pomůcek, bariérový způsob ošetřování;
• v kolektivních zařízeních zajistit papírové ručníky na ruce;
• při výměně prádla je nutná správná manipulace s použitým prádlem a oděvy, při manipulaci s prádlem používat osobní ochranné pomůcky včetně rukavic;
• všechno osobní, ložní prádlo včetně ručníků je nutné vyprat a vyvařit nebo alespoň důkladně přežehlit žehličkou nastavenou na nejvyšší teplotu;
• věci, které není možné vystavovat vysoké teplotě (nezapomenout na boty, bačkory, pantofle), je nutné skladovat několik dnů (3 – 7) v uzavřených plastových pytlích, případně vystříkat vhodným insekticidním prostředkem dle pokynů výrobce a pevně na několik hodin uzavřít;
• postele důkladně vyluxovat, matrace rozložit, vystříkat insekticidním prostředkem, nechat vyschnout;
• krémy, masti nebo lotiony užívané pacientem je nutné zničit, protože roztoči v nich mohou přežívat až 7 dní;
• povinné hlášení nemocných; onemocnění hlásí diagnostikující lékař orgánu ochrany veřejného zdraví, tedy epidemiologovi.