Aktuality

Letos uplynulo 5 let od začátku pandemie COVID-19 a nejen média si v té souvislosti začala klást otázku, zda jsme připraveni na případnou další pandemii.

Za hygienickou službu musím říci, že nejsme připraveni na další pandemii. Ze získaných zkušeností jsme již popsali hodně teoretických poznatků, odborníci mnoha oborů mají spousty nových vjemů, a to jak z pohledu individuálního, tak z pohledu veřejného zdraví. Ano, rozběhlo se a i povedlo realizovat více samostatných změn, které systém zlepšují a posilují, ale tím zásadním aspektem, který se nepodařilo v reflexi na období pandemie ze strany státu změnit, je zajištění dostatečného a udržitelného financování systému hygienické služby. Stát musí přijmout, že hygienická služba je ZÁKLADNÍM prvkem systému připravenosti a reakce ČR v případě budoucích zdravotních výzev, včetně takové, jakou byla pandemie C19. Platí to nejen z hlediska reakcí zajišťujících primárně ochranu veřejného zdraví, ale také z hlediska komunikace v mezinárodních systémech včasného varování, včetně sdílení informací na základě požadavků a doporučení Evropské komise i mezinárodních zdravotnických autorit jako jsou WHO a ECDC.

 

Systém hygien, do kterého neoddělitelně a s nutností úzké spolupráce patří nejen krajské hygienické stanice, ale i Státní zdravotní ústav a zdravotní ústavy, se personálně rozpadá! Systém drží „srdcaři“, věkový průměr zaměstnanců hygienické služby je 55 let, 13% zaměstnanců je v důchodovém věku a průměrný plat v systému je 40 tisíc Kč hrubého. Nejsme schopni přijmout mladé zájemce o práci. Nástupní plat je na hygieně i nižší než zaručená mzda. Když toto někomu řeknu, nemůže uvěřit, že systém plný vysokoškolských odborníků ještě funguje a funguje na vysoké úrovni. Situace je ale dále naprosto neudržitelná. Riskujeme zajištění adekvátních reakcí na ohrožení veřejného zdraví každým dalším rokem, kdy se nic nemění!

Co se musí změnit, abychom mohli úspěšně čelit dalším hrozbám pro veřejné zdraví?

Musíme změnit mnohé, ale dvě věci jsou zcela základní. Tou první je zajistit dostatečné a udržitelné financování systému ze strany státu. Týká se to nejen odpovídajících a konkurenceschopných platů zaměstnanců, ale i zajištění peněz na udržitelný monitoring, dohled nad infekčními a neinfekčními nemocemi a další zcela nezbytné odborné aktivity, zásadní pro veřejné zdraví.

Druhým aspektem je dokončení procesu, pro který se vžilo označení reforma hygienické služby. Je nutné definovat a jasně ukotvit systém hygienické služby v organizaci státní správy. Její postavení v systému musí reflektovat všechny nezbytné aspekty připravenosti a reakce na hrozby veřejného zdraví, stejně jako zajištění kontinuálního dohledu na ním. Lze se inspirovat v zahraničí (Německo, Holandsko aj.) u podobných institucí zabývajících se ochranou veřejného zdraví v Evropě. Cílem je mít pro zajištění veřejného zdraví ryze odbornou a dohledovou instituci, která není nucena z definice svého ukotvení podléhat politickým tlakům a která naopak politikům dodává (a záměrně opakuji) nezávislé a odborné podklady pro jejich rozhodování. Kvalitní odbornou základnu zatím má tento stát k dispozici, pokud nedopustí její rozložení z důvodu neschopnosti zajistit důstojné financování systému. Tou základnou jsou Státní zdravotní ústav, zdravotní ústavy a hygienická služba.

Problémem, na který stále narážíme je, že Státní zdravotní ústav, jako všechny instituce hygienické služby, je přímo řízen Ministerstvem zdravotnictví. Pokud vedení těchto institucí chce předat požadavek nebo informaci k rozhodnutí, nebo realizovat projekt, musí mít souhlas svého nadřízeného na ministerstvu, ten má nad sebou ještě náměstka (politického) a ministra. To platí pro vzájemnou komunikaci v rámci resortu, a pokud se jedná o meziresortní téma, vstupují do procesu ještě další ministerstva a jejich hierarchie. Proces komunikace je tedy velmi komplikovaný, nepřehledný a nelze hovořit o jeho politické nezávislosti.     

Za další stavební prvek nové konstrukce, stejně důležitý, považuji efektivní nastavení systému vzdělávání odborníků pro veřejné zdravotnictví a hygienickou službu. Proto velmi oceňuji novou aktivitu, kterou realizuje Univerzita Karlova spolu s regionální kanceláří WHO a dalšími subjekty, včetně Státního zdravotního ústavu. Cílem této aktivity je zmapovat situaci v ČR a naplánovat změny v systému vzdělávání pro oblast veřejného zdravotnictví.

Vrátím-li se k pokračující přípravě legislativy, bohužel, novelizace zákona 258, která měla vést ke kýžené reformě hygienické služby, není aktuálně politickou prioritou. Z naší strany ale intenzivně pokračujeme v přípravě tak, abychom další vládě, která, doufejme, rozpozná veřejné zdraví jako naprostou prioritu, umožnili rychlou finalizaci. V rámci vypořádání připomínek mezirezortního připomínkového řízení se veškeré změny diskutují s kompetentním zastoupením stakeholderů. Současně se podařilo posunout oblast registrů, kdy součástí schválené novely zákona o elektronizaci zdravotnictví je i nové uspořádání systému informačních hygienických registrů – tedy jak registrů infekčních nemocí, tak registrů státního zdravotního dozoru. Podařilo se, ve spolupráci s Ústavem zdravotnických informací a statistiky ČR za spolupráce lékařů, vytvořit registr očkování, jako součást Informačního systému infekčních nemocí. Informace neslouží jen odborníkům, ale propisují se do aplikace EZKarta, která slouží jako elektronická očkovací průkazka. Občané v ní vidí svoje očkování (nejen proti covid-19, ale i dalším infekčním nemocem) a bude se rozvíjet dále směrem k informacím a usnadnění orientace každého člověka ve službách zdravotního systému.

Ačkoli se pět let starý návrh zákona reformy hygien, do kterého jsme zapracovali stovky připomínek, pomalu posouvá dopředu, má jeden zásadní problém: Ti, co ho před pěti lety začali chystat, do něj zapomněli dát jakékoliv peníze na realizaci nezbytných změn. Nepočítá s žádnými výdaji. Doslova ani s korunou. V praxi to znamená, že tu chceme po německém vzoru stavět obdobu Institut Roberta Kocha se špičkovými odborníky – ale po Česku – zadarmo. Toto nemůže fungovat!

Veřejné zdraví je alfou a omegou státní správy v oblasti zdravotnictví. Jinými slovy, pokud stát bude do vztahů mezi poskytovateli, pojišťovnami, pojištěnci, zasahovat jen minimálně, nic zásadního se nestane (naopak). Naproti tomu veřejné zdraví a boj s jeho případným ohrožením – epidemiemi, civilizačními chorobami apod. nemůže vést nikdo jiný než stát.

Proto je nutné přesně a zcela konkrétně popsat cílový stav, jak bude nový systém hygienické služby v ČR vypadat, a současně hledat cesty, jak na změny dostat peníze. To ovšem, s ohledem na do návrhu nezanesené financování, znamená kompletně nové připomínkování všemi ministerstvy. Do voleb už nic takového není reálné stihnout.

Co říci závěrem? Pandemie C19 celému zdravotnickému systému, zdravotníkům i hygienikům přinesla řadu zkušeností. Díky nim jsme dokázali z hlediska zdravotního zvládnout například příchod uprchlíků z Ukrajiny i loňské povodně. Máme novou hlavní hygieničku s odborným týmem, propojující ministerstvo, Státní zdravotní ústav, hygienické stanice a další instituce a stakeholdery v rámci zdravotnictví a mezirezortního přístupu. Vláda vytvořila Radu vlády pro veřejné zdraví. Tím vznikla platforma, která umožňuje Hlavnímu hygienikovi ČR (jako šéfovi hygienické služby, ochrany veřejného zdraví a připravenosti na boj s případným ohrožením) diskutovat, definovat a koordinovat strategie ochrany veřejného zdraví na mezirezortní úrovni. Adaptujeme nařízení o přeshraničních hrozbách a připravenosti na ně, včetně nového mezinárodního zdravotnického řádu. Vzniká Národní očkovací strategie, která zlepší systém očkování v ČR, rozšiřujeme Informační systém infekčních nemocí (ISIN) pro sběr informací od poskytovatelů zdravotních služeb. Je třeba dokončit reformu hygien, závislou na novele zákona o ochraně veřejného zdraví.

Je třeba zajistit udržitelné financování systému připravenosti, dohledu a reakce na zdravotní hrozby veřejného zdraví. Akutně. Může totiž jít o zdraví nás všech.