Polioviry a cirkulující z vakcíny odvozený poliovirus typu 2 (cVDPV2), mezinárodní situace 2024–2025
Podle pravidelného týdenního přehledu epidemiologické situace u přenosné dětské obrny bylo ve světě k 8. 7. 2025 hlášeno již 16 případů onemocnění divokým poliovirem typu 1; pro srovnání za celý rok 2024 bylo hlášeno celkem 99 případů (PGEI/WHO – Polio Global Eradication Initiative).
V letošním roce hlášeno již bylo k 8. 7. 2025 hlášeno 79 případů onemocnění způsobených z vakcíny derivovanými polioviry, označované jako cVDPV; za celý rok 2024 bylo evidováno 320 případů cVDPV.
Cirkulující polioviry derivované od vakcinálních kmenů se mohou vyskytnout, pokud oslabený kmen polioviru z živé orální vakcíny (OPV) pasážuje po delší dobu u nedostatečně očkových osob. Takový kmen polioviru geneticky revertuje, obnoví se jeho původní schopnosti a dochází ke zvýšení jeho neurovirulence. Získává tak vlastnosti divokého polioviru a může rovněž u neočkovaných vnímavých osob vyvolat parézy.
Podle pravidelné týdenní zprávy k infekčním nemocem (ECDC CDTR) zveřejnily německé orgány veřejného zdraví 3. července 2025 informaci k záchytu polioviru typu 2 (cVDPV2) v odpadních vodách v roce 2025 ve městech v několika federálních státech: Drážďany během kalendářního týdne 17, 19, 21, 23, Mohuč během 15. a 19. kalendářního týdne, Mnichov během týdne 21, 22, 23 a Stuttgart během 21. kalendářního týdne. Všechny sekvenace se velmi podobají sekvenacím z klastru identifikovanému na začátku roku 2025 v několika evropských zemích (Španělsko, Polsko, Německo, Finsko a Spojené království). Výskyt tohoto klastru potvrzuje význam surveillance a nutnost zvýšení proočkovanosti populace. Žádná z evropských zemí, kde dosud detekovali enviromentální výskyt cVDPV2, nehlásila případy parézy. Nicméně, vzhledem k délce trvání a opakujícím se záchytům cVDPV2 z různých environmentálních vzorků, vzrůstá pravděpodobnost existence lokálního přenosu, 27. kalendářní týden, ECDC CDTR
V roce 2024 detekovaly výskyt cVDPV2 v odpadních vodách Finsko, Německo, Polsko, Španělsko a Velká Británie.
Pro zastavení epidemií vyvolaných cVDPV nebo vyvolaných divokým poliovirem jsou nutné intenzivní, vysoce kvalitní imunizační kampaně a rutinní očkování zaručující, že každé dítě bude proti poliomyelitidě vakcinováno.
Poliomyelitida (přenosná dětská obrna) je vysoce nakažlivé virové onemocnění, jež může způsobit celoživotní ochrnutí a někdy i smrt. Poliovirus se přenáší z člověka na člověka fekálně-orální nebo orálně-orální cestou. Většina infekcí poliovirem probíhá bez příznaků a pouze u jedné z 200–300 nakažených osob se vyvine vážná forma onemocnění, která vyvolává ochrnutí. Infekce poliovirem, u nichž se neprojeví žádné příznaky, zůstanou většinou neodhaleny. Lidé nakažení neparalytickou poliomyelitidou vylučují ještě několik týdnů poliovirus ve fekáliích. Poliovirus je u nich přítomný také v sekretech sliznice úst a nosu. Mohou proto nakazit další osoby, u kterých se může vyvinout závažná forma tohoto onemocnění.
Účinnou prevencí proti poliomyelitidě je očkování. Všechny země Evropské Unie během posledních desetiletí přešly z orální formy očkování na injekční (z OPV na IPV). Očkování v dětství ale nechrání jedince celý život. Pro ty, kteří žijí v zemích, kde se poliovirus stále ještě vyskytuje, nebo do takových zemí cestují, WHO doporučuje nechat se očkovat dodatečnou booster dávkou poliovakcíny. Účelem je zabránit přenosu polioviru ze země s výskytem divokého nebo derivovaného polioviru do země, v níž byl tento virus již vymýcen. Očkované osoby se totiž mohou nakazit poliovirem, který na kratší dobu zůstává v jejich střevech, aniž by se u nich projevily nějaké příznaky. Infekce může probíhat bezpříznakově a po několika týdnech vymizí, ale virus může být přenesen do oblastí, kde se již nevyskytuje, a tam způsobit epidemie. Riziko přenosu polioviru se sníží, pokud je cestovateli aplikována dodatečná dávka očkovací látky (tzv. booster), poté se riziko pomalu zvyšuje souběžně s dobou, jež uplynula od posledního očkování. Proto WHO nyní doporučuje obyvatelům a návštěvníkům zemí, které WHO zařadila do kategorie zemí s potenciálním rizikem mezinárodního šíření dětské obrny, aby se nechali očkovat dodatečnou dávkou vakcíny proti poliomyelitidě v období od 4 týdnů do 12 měsíců před cestou.
V souvislosti se záchytem cVDPV2 na evropském území ECDC doporučuje pro omezení rizika reintrodukce a trvalého přenosu WPV a cVDPV v zemích EU/EHP jako zásadní udržet vysokou proočkovanost v obecné populaci a zvýšit proočkovanost v oblastech s nedostatečně proočkovanou populací. Zvláštní pozornost by měla být věnována očkování dětí proti poliomyelitidě v rámci primární vakcinace, která je v zemích EU/EHP součástí rutinních vakcinačních programů. Za účelem ochrany nejzranitelnějších osob by měl být osobám, které vstupují do EU/EHP, zkontrolován očkovací status a v případě, že nebudou nedostatečně očkované, mělo by jim být očkování nabídnuto.
Země EU/EHP by měly vytvořit přehledy proočkovanosti proti dětské obrně, odhalit mezery v imunizaci obyvatelstva a prostřednictvím nastavení surveillance zajistit případnou včasnou identifikaci cirkulace polioviru na svém území.
Více informací:
Poliomyelitida: https://szu.gov.cz/temata-zdravi-a-bezpecnosti/a-z-infekce/p/poliomyelitida/
Informace o surveillance odpadních vod v ČR: https://szu.gov.cz/temata-zdravi-a-bezpecnosti/a-z-infekce/p/poliomyelitida/odpadni-vody/
Týdenní přehledy k epidemiologické situaci přenosné dětské obrny ve světě: https://szu.gov.cz/temata-zdravi-a-bezpecnosti/a-z-infekce/p/poliomyelitida/polio-weekly-global-update/
Oddělení epidemiologie, červenec 2025