Aktuality

Autor: Kamila Bendová, spolupracovnice MF DNES

Každá šestá infekce je odolná proti léčbě. Hrozba větší než rakovina, varují vědci

Infekce jako zápal plic nebo zánět močových cest byly dříve snadno zvládnutelné. Dnes může být léčba dlouhá a obtížná a lékaři musí často vyzkoušet několik druhů antibiotik, než některé z nich zabere. Důvodem je antibiotická rezistence neboli odolnost bakterií vůči léčbě. Podle lékařů i vědců hrozí, že lidé brzy budou umírat i na běžné infekce.

Odolné „superbakterie“ vznikají mezi streptokoky a stafylokoky, bakteriemi způsobujícími zápal plic nebo salmonelu a úplavici. „Největší problém s narůstající rezistencí je u gramnegativních tyčinek, kam patří například Escherichia coli, nejčastější původce močových infekcí či sepsí,“ popisuje MF DNES Václava Adámková, primářka Klinické mikrobiologie a ATB centra 1. LF UK a VFN v Praze.

Jde o globální problém, což potvrzuje i nejnovější zpráva Světové zdravotnické organizace (WHO), která zkoumala 23 milionů případů infekcí ve světě. Zpráva sledovala účinnost 22 antibiotik u osmi nejběžnějších bakterií a zjistila, že každá šestá laboratorně potvrzená bakteriální infekce byla rezistentní. V jihovýchodní Asii to byla dokonce každá třetí.

I když je na tom Česko ve výskytu odolných bakterií jako další evropské země relativně lépe, stejně se sem dostávají superbakterie z ciziny, kde nejsou hygienické standardy a opatření na takové úrovni. V posledních letech jde třeba o tuberkulózu z východu.

Největší líhní jsou nemocnice – každá třetí bakterie je tam rezistentní. A každý rok se v evropských nemocnicích nakazí 4,3 milionu lidí.

Nadějí jsou nová antibiotika

Odborníci varují, že pokud se antibiotická rezistence bude vyvíjet tímto tempem, brzy bude jednou z největších hrozeb zdraví, dokonce větší než rakovina. Odhaduje se, že v roce 2050 s ní bude spojeno 8,2 milionu úmrtí ročně, zatímco v roce 2021 to bylo 4,7 milionu.

„Příčin je mnoho, ale zejména jde o vysokou spotřebu antibiotik, nedodržování preventivních opatření, podceňování problému, ale i migrace a cestování,“ řekla MF DNES Helena Žemličková, vedoucí Národní referenční laboratoře pro antibiotika Státního zdravotního ústavu (SZÚ).

Problém také je, že ještě předtím, než se nové antibiotikum dostane z laboratoří, jsou už bakterie proti němu odolné. Jakmile totiž rezistence jednou vznikne, mikroorganismy jsou schopny si ji rychle předávat.

Naději dává nová skupina antibiotik pod názvem teixobactin.

Pokračování na str. 3 Pokračování ze str. 1

Látka teixobactin je rovněž produkována půdními bakteriemi. Aktuálně je v konečné fázi klinických studií, takže by se v dohledné době mohla dostat k prvním pacientům.

Na novém typu antibiotik pracují i Češi. Například tým vědkyně Stanislavy Bezdíček Králové vyvíjí nové léky pocházející z antarktických mikroorganismů.

Spotřeba antibiotik, která je jednou z příčin rozvoje superbakterií, přitom nabírá na obrátkách. Podle údajů Státního ústavu pro kontrolu léčiv zůstal sice od předcovidového roku 2019 počet vydaných balení na obdobné úrovni (okolo 10 milionů), ale skutečná spotřeba roste.

To ukazuje počet definovaných denních dávek, které vzrostly ze zhruba 65 milionů v roce 2019 na 73 milionů v roce 2024.

Jak upozorňuje Česká lékárnická komora, Češi užívají antibiotika intenzivněji než dříve. Pacienti dostávají vyšší dávky antibiotik nebo delší léčebné kúry. „Když některá antibiotika přestávají na bakterie dobře fungovat, lékaři musí volit novější léky,“ vysvětluje prezident České lékárnické komory Aleš Krebs.

Podle studie SYRI má navíc přes 13 procent českých domácností doma antibiotika, která aktuálně neužívá. Asi čtyři procenta lidí je dokonce berou jako „rezervu“ pro budoucí použití. Mnoho lidí také antibiotika sama vyžaduje, i když to není nutné.

Vina je i na straně některých lékařů, kteří často předepisují tyto léky preventivně. „Bohužel často mi ošetřující lékař není schopen říci, na jakou předpokládanou diagnózu se těmi antibiotiky cílí,“ popsal MF DNES hlavní epidemiolog IKEM Petr Smejkal. Podle něj by lékaři měli konzultovat podávání antibiotik se specialistou v oboru infektologie. „Správná dávka je základ, u komplikovaných pacientů by měla být šitá na míru,“ dodal.

Někdy se antibiotika předepisují chybně na virové infekce. „V devadesáti procentech infekcí horních cest dýchacích nepomohou. Typickým případem je angína, která může být jak bakteriálního, tak virového původu,“ říká primářka Adámková. Ani horečka nemusí být důvodem k nasazení antibiotik.

Nemoc z nemocnice

Odborníci apelují i na větší prevenci a kontrolu infekcí v nemocnicích. Více než 70 procent infekcí spojených se zdravotní péčí je způsobeno rezistentními bakteriemi, z nichž polovině by se dalo předejít adekvátními opatřeními.

Jak ukázal průzkum Národního referenčního centra pro infekce spojené se zdravotní péčí, 82 procent nemocnic v ČR má zavedený program prevence a kontroly infekcí.

Stále to však není dost. „Důležitý je také dostatečný počet jednolůžkových pokojů, aby pacienti s multirezistentní bakterií mohli být izolováni,“ říká ředitelka Státního zdravotního ústavu Barbora Macková.

Také podle Smejkala má v prevenci naše zdravotnictví rezervy. „V Česku je hodně míst, kde data o rezistenci na lokální úrovni nemáme úplná a o přenosu se dozvídáme pozdě. Proto bych se nechlácholil tím, že jsme na tom výrazně lépe než jiné země,“ říká epidemiolog.

Kromě vícelůžkových pokojů vnemocnicích podle něho nepomáhá ani dlouhé ležení pacientů. Průměrná doba hospitalizace je u nás jedna z nejdelších v Evropě.

Firmy sice vyrábějí nová drahá antibiotika proti rezistentním bakteriím, ale v porovnání s minulostí je to slabé. „Antidepresiva a jiné léky jsou v současném světě lukrativnější byznys,“ dodal Smejkal.

Musíme léky vyvíjet rychleji, říká vědkyně

Lidstvo zatím boj s bakteriemi prohrává. „Bakterie nebude čekat nějakých 15 let, než vyvineme další lék. Měli bychom být rychlejší v tom, jak rychle nová antibiotika dostaneme na trh,“ říká vědkyně Stanislava Bezdíček Králová, která vyvíjí antibiotika z antarktických mikroorganismů.

Jak dlouho trvá, než se podaří vědcům vyvinout účinné antibiotikum, aby se mohlo dostat k prvním pacientům?

Všeobecný odhad je takových 10 až 15 let. Nejde to bohužel urychlit, protože jsou přísně nastavena pravidla. Farmaceutické firmy s vědci komunikují teprve ve stadiu, kdy mají hotové preklinické zkoušky, které předcházejí testování léků na lidech. Dnes musíme testovat i to, zda na danou látku nevzniká rezistence, abychom nevyvíjeli antibiotikum, které ihned po uvedení na trh nebude účinné. Mnoho ze slibných látek, které projdou sítem preklinického testování, následně neprojde klinickými testy.

Farmaceutické firmy nemají zájem investovat do léku, který není pro masy a nevyplatí se jim?

Bohužel ano, antibiotický výzkum je pro ně totiž ekonomicky nezajímavý. Jakmile se dnes nové antibiotikum dostane na trh, je na ně uvalená restrikce ve smyslu, v jakých případech je možné je použít. Obecně platí, že nová antibiotika slouží zejména jako rezerva pro případy infekcí způsobených bakteriemi rezistentními vůči běžně dostupným antibiotikům. Firmy nechtějí léky, které bude brát pacient jen sedm dní, a to ještě pouze v případě, že dostane život ohrožující infekci. Takových pacientů totiž moc není, zejména v porovnání s léky na vysoký tlak nebo cukrovku. Ty lidé berou dlouhodobě a investice se vrátí. A proto vědci tlačí na to, aby existovaly jiné rozpočty, které výzkum antibiotik podpoří.

Poslední velký objev nových antibiotik, teixobactinu, byl v roce 2015 (účinkuje na různé typy infekcí). V jaké fázi se vývoj nachází?

Tento lék prošel už třetím kolem klinických zkoušek. Je tu ale i pár dalších slibných kandidátů, třeba vědci v Kanadě pod vedením profesora Gerryho Wrighta izolovali látku s názvem lariocidin.

Dočkáme se i dalšího léku?

Britští vědci objevili meziprodukt vznikající během syntézy už známého antibiotika, takzvaného methylenomycinu A, který vykazuje stokrát silnější antimikrobiální aktivitu než finální látka, kterou známe už dlouhá léta. Potenciální antibiotikum by patřilo do kategorie úzkospektrých antibiotik. Na ně vzniká rezistence jenom obtížně. Fascinující je, že tento objev se podařil vlastně náhodně, což připomíná příběh objevu penicilinu, prvního antibiotika vůbec. (ben)