
Vedoucí: Prof. RNDr. Alexandr Nemec, Ph.D. et Ph.D.
alexandr.nemec@szu.gov.cz
267 082 266
https://szu.gov.cz/anemec
Pracoviště založil prof. Jiří Schindler v roce 1990 v rámci Odborné skupiny pro klinickou mikrobiologii Centra epidemiologie a mikrobiologie (CEM). Od roku 2006 je pod názvem Laboratoř bakteriální genetiky (LBG) organizační útvar v rámci CEM.
LBG se věnuje taxonomii, populačně genetické struktuře, epidemiologické typizaci, rezistenci k antibiotikům a ekologii gramnegativních bakterií ze skupiny aerobních tyčinek nefermentujících glukózu. Hlavní studovanou skupinou je rod Acinetobacter, k jehož poznání LBG významně přispěla a je v této oblasti mezinárodně respektovaným pracovištěm.
Personál (Web of Science ResearcherID)
– Prof. RNDr. Alexandr Nemec, Ph.D. et Ph.D. (C-4447-2008)
– Lenka Radolfová (née Křížová), Ph.D. (J-6487-2015)
– Martina Maixnerová (J-6753-2015)
Odborné aktivity LBG (Acinetobacter)
Referenční a konzultační činnost
– Druhová identifikace.
– Typizace bakteriálních izolátů pro účely epidemiologické analýzy infekcí spojených se zdravotní péčí.
– Vyšetření citlivosti a mechanizmů rezistence k antibiotikům.
– Konzultační činnost ohledně mikrobiologické diagnostiky, terapie, epidemiologie a postupů prevence a kontroly infekcí.
Výzkum
– Taxonomie a fylogeneze rodu. Motto.
– Metody klasifikace a identifikace na druhové a poddruhové úrovni.
– Druhová/kmenová diverzita a vlastnosti acinetobakterů v různých ekosystémech lišících se mírou interakce s lidskou aktivitou.
– Mechanizmy, evoluce a epidemiologie rezistence k antibiotikům.
– Nové přístupy pro léčbu infekcí vyvolaných extenzivně rezistentními kmeny.
– Správa a aktualizace světově unikátní taxonomické sbírky kultur LBG.
Významné výsledky
– Objev a taxonomický popis 32 nových druhů, z toho 28 jako hlavní autorské pracoviště [1]. K nim patří lékařsky významné druhy A. ursingii and A. schindleri [2], A. parvus [3], A. beijerinckii a A. gyllenbergii [4], A. bereziniae a A. guillouiae [5], A. pittii a A. nosocomialis [6], A. seifertii [7], A. variabilis [8], A. courvalinii, A. dispersus, A. modestus, A. proteolyticus a A. vivianii [9], A. colistiniresistens [10], A. pseudolwoffii [11] a A. higginsii [12].
– Příspěvek k poznání evoluce rodu na základě fylogenomické analýzy [13].
– Jedno z prvních pracovišť, které prokázaly existenci mezinárodních epidemických klonů (IC) A. baumannii IC1 a IC2 [14, 15, 16, 17] a počátek celosvětové dominance IC2 v souvislosti se vznikem a rozšířením rezistence ke karbapenemům [18].
– Příspěvek k poznání evoluce genomových ostrovů rezistence [19, 20].
– Objev prvního známého mechanizmu rezistence k sulbaktamu, hlavnímu léku infekcí vyvolaných ke karbapenemům rezistentním A. baumannii [21].
– Kapitola Acinetobacter v Bergey’s Manual of Systematics of Archaea and Bacteria (2022) [22].
Webové stránky
Druhová klasifikace a nomenklatura rodu Acinetobacter
Metabolické a fyziologické vlastnosti Acinetobacter spp.
Celogenomové sekvence Acinetobacter spp.
Aktualizováno 30. 1. 2025