Legionelóza

Legionelóza – základní informace o onemocnění

Obrázek 1: Legionella spp., zdroj: www.cdc.gov

Legionářská nemoc (Legionelóza) (dle MKN-10: A48.1)

Výskyt: Bakterie Legionella spp. se přirozeně vyskytují ve sladkovodním/vlhkém prostředí po celém světě (řeky, jezera a nádrže, zeminy) a ve vodních systémech vytvořených člověkem, ve kterých cirkuluje voda (vodovodní potrubí vč. koncových zařízení (sprchy, kohoutky) teplovodní systémy, klimatizace, bazény a vířivky, rozprašovače vody, zvlhčovače vzduchu, dekorativní fontány, chladicí věže, odpařovací kondenzátory apod.).

Situace v ČR: V České republice má vývoj počtu onemocnění vzrůstající trend, viz graf 1. V roce 2024 bylo zaznamenáno celkem 620 případů, z toho 95 úmrtí. Nejvíce nemocných bylo ve věkové skupině 75+ (331 případů, z toho 60 úmrtí). Vyšší věk je často spojen s oslabením imunitního systému a chronickými onemocněními a spolu se snahou o snížení nákladů na vodu a energie proto představuje i vyšší riziko onemocnění.

Příznaky a symptomy: Legionelóza může mít dvě klinické manifestace: Legionářskou nemoc a pontiackou horečku. U obou forem legionelózy mohou být přítomny následující projevy: anorexie, únava, bolesti svalů, bolest hlavy a teplota, případně bolesti břicha a průjem.

Pro legionářskou nemoc je typický zápal plic, často začíná suchým kašlem, horečkou, bolestmi svalů, únavou, bolestmi hlavy, může být postižení ledvin a CNS. Někdy se objeví průjem a pacienti mohou trpět zmateností. Pontiacká horečka je lehčí formou legionelózy, obvykle s projevy podobnými chřipce.
Za 2-5 dní obvykle dochází ke spontánní úzdravě.

Rizikovou skupinou jsou zejména osoby se sníženou imunitou, starší 50ti let, osoby s chronickým onemocněním plic, ledvin, onkologickým onemocněním nebo cukrovkou, lidé léčení kortikoidy nebo na imunosupresivní léčbě. Více jsou ohroženi kuřáci; častěji bývají postiženi muži. K úmrtí dochází přibližně u 5-15 % pacientů v závislosti na věku a zdravotním stavu. Pro většinu populace nepředstavuje legionela velké riziko. Problém však může nastat při výrazném oslabení imunitního systému, např. u osob s HIV/AIDS, nebo při vysoké expoziční dávce.

Inkubační doba: Legionářská nemoc 2-10 dní (obvykle 5 až 6 dní) od nákazy; Pontiatická horečka 5 až 72 hodin (obvykle 24-48 h);

Původce: Gramnegativní bakterie Legionella spp. zahrnuje přibližně 60 typů různých bakterií, minimálně 20 z těchto bakterií je významně patogenních pro člověka, resp. pro imunitně oslabené osoby. Nejčastějším původcem infekcí je Legionella pneumophila, sérotyp 1.

Rezervoárem legionel je kontaminovaná voda/aerosol; Běžné rozmezí teplot pro přežívání a reprodukci legionel je 25 až 45 °C, optimální teplota je 32 až 42 °C. Růst však mohou až do teploty 65 °C.

Bakterie jsou „slizotvorné,“ schopné vytvořit si biofilm, ve kterém jsou chráněny před nepříznivými vlivy včetně desinfekce. Velmi dobře proto přežívají v prostředí.

Přenos: Lidé se nakazí inhalací aerosolů obsahujících legionely, méně často může dojít k nákaze také vdechnutím pitné vody (aspirací) s legionelou (rizikové jsou v tomto případě osoby s polykacími obtížemi). Legionelózou se nelze nakazit z vody, kterou vypijete a která se dostane do žaludku běžným způsobem (ingescí): bakterie se musí dostat do plic (např. při sprchování). Nemoc se nešíří z člověka na člověka.

Výskyt legionely je většinou spojen s rozvody teplé nebo studené vody v budovách, rizikové jsou také další vodní systémy se vznikem aerosolů. Možné jsou však i zdroje mimo budovu (např. špatně udržované chladící věže), přenos se obvykle považuje za pravděpodobný do vzdálenosti cca 2000 m. Legionela schopná způsobit onemocnění člověka se může vyskytovat i ve vlhké zemině/kompostu.

Léčba: spočívá v cílené terapii antibiotiky a v podpůrné léčbě.

Prevence: Prevence zahrnuje zejména údržbu vodovodního systému, zejména pravidelné čištění a dezinfekce (termická[1], chemická[2], UV zářením), omezení šíření aerosolů a odtáčení vody nejen před každým použitím, ale i například po návratu z dovolené. Důležitá je edukace veřejnosti, zejména rizikové části populace.

WHO doporučuje:

    • udržovat teplotu teplé užitkové vody (TUV) v systému nad 50 °C (odpovídá výstupní teplotě vody ze zdroje 60 °C) a teplotu studené vody ideálně nižší než 20 °C
    • ošetřit vodovodní systémy vhodným biocidem k omezení růstu biofilmu, zejména v nemocnicích a jiných zdravotnických zařízeních a zařízeních pro seniory;
    • snížení stagnace vody týdenním proplachování nepoužívaných kohoutků v budovách.

Úplná eliminace bakterií Legionella spp. v rozvodech je prakticky nemožná, reálná je ale jejich redukce na přijatelnou úroveň.

Imunokompromitované osoby (osoby s výrazně oslabenou imunitou) by dále měly:

    • upřednostnit koupel před sprchováním;
    • pravidelně měnit, příp. čistit a desinfikovat, perlátory a sprchové hlavice;
    • pravidelně čistit a desinfikovat klimatizace, zvlhčovače vzduchu, bytové fontánky, vzduchotechniku atd.;
    • vyhýbat se návštěvám koupelových bazénů (vířivek);
    • zvážit použití speciálních filtrů v domácnosti.

 

Oddělení epidemiologie infekčních nemocí, CEM, SZÚ, Praha; leden 2025

 

Zdroje informací:


[1] Podstatou termické desinfekce je periodické zvyšování teploty po určitou dobu v celé síti teplé vody včetně výtokových míst s určitou dobou proplachu těchto míst při zvýšené teplotě. Vliv teploty na legionely: 70 až 80 ° C – termická dezinfekce – legionela umírá ihned; 66 °C – legionela umírá během 2 minut; 60 °C – legionel umírá během 32 minut; 55 °C – legionela umírá během 5ti až 6ti hodin

[2] např. chlorace, Ag/Cu ionizace, desinfekce ozonem, chlordioxidem, monochloraminem; více informací na https://legionella.cz/eliminace-legionell/

Obrázek 2: Výskyt bakterie Legionella v zastavěném území, zdroj: https://www.ecdc.europa.eu/en

Graf 1: Legionelóza v ČR, vývoj počtu onemocnění (EPIDAT, ISIN)

 

Základní informace ke stažení zde.