Aktuality

Znečištěné ovzduší v Česku ročně zabije tisíce lidí. To už v minulosti prokázala řada studií. Některé došly k 12 tisícům mrtvých ročně, jiné až k 25 tisícům. A to jsou „jen“ mrtví, těch s poškozeným zdravím je daleko víc. Může za to hlavně spalování fosilních zdrojů, jako je uhlí a ropa. Negativní dopad mají i na přírodu. Stačí se jet podívat na hnědouhelné pánve do severních Čech. Toto téma ale nyní veřejnost příliš netrápí. Snad proto, že je na kouřící komíny a výfuky zvyklá. Silný odpor lze naopak pozorovat proti novým zdrojům energie, zejména větrným elektrárnám.

Protivětrní aktivisté jsou velmi činní na sociálních sítích i na obecních besedách. Tam šíří alarmistická vyjádření. Ta pak přebírají ostatní lidé, dokonce i starostové některých obcí. Hrozivé informace o nebezpečí větrných elektráren se překvapivě dostaly například i na webové stránky České fotovoltaické asociace (neplést se Solární asociací – pozn. red.). Tato odborná organizace přitom sama propaguje jeden z obnovitelných zdrojů – solární elektrárny. Na titulní straně jejího webu je článek věnovaný škodlivosti větrných elektráren. Dočíst se v něm lze o infrazvuku, který údajně způsobuje mnoho nemocí, či o toxickém spadu z lopatek větrníků, v jehož důsledku budou toxičtí i všichni králíci a slepice v okolí.

Autorem těchto kontroverzních vyjádření je profesor imunologie Jaroslav Turánek. Ten se zviditelnil během pandemie koronaviru, když veřejně vystupoval s kritickými názory na protiepidemická opatření i očkování. Podobně vystupovala například i molekulární genetička Soňa Peková.

V roce 2022 ohlásil kandidaturu na prezidenta, ale nepodařilo se mu získat potřebných 50 tisíc podpisů občanů republiky pro umožnění občanské kandidatury. V roce 2024 neúspěšně kandidoval do Senátu v třebíčském obvodu jako nestraník za hnutí Švýcarská demokracie. Nyní se snaží aktivně promlouvat do výstavby větrných elektráren v Česku.

Zmíněný rozhovor s Turánkem převzala Česká fotovoltaická asociace (ČFA) z Parlamentních listů. Na domovské stránce svých webových stránek už ho má několik týdnů. „Chceme dát lidem možnost vytvořit si vlastní názor na základě vědeckých zdůvodnění,“ vysvětluje HN Petr Maule, výkonný ředitel asociace. V článku jsou podle něj zajímavé informace, které stojí za zamyšlení. Za rizikový považuje zejména infrazvuk (zvuk s nízkou frekvencí pod 20 Hz), který větrníky vytváří.

Vadí mu, že pro větrné elektrárny byla vyčleněna většina akceleračních oblastí s cílem jednodušší výstavby obnovitelných zdrojů energie. Větrníky jich mají 80, sluneční elektrárny 14. A jako problematickou také vidí možnost výstavby větrníků už 500 metrů od obydlené oblasti, i vzhledem k tomu, že infrazvuk se u nich nehodnotí.

Turánek tvrdí, že infrazvuk z větrných elektráren způsobuje zvýšenou hladinu stresového hormonu kortizolu. „Důsledky dlouhodobě vysoké hladiny kortizolu vlivem chronického stresu způsobeného pulzním infrazvukem a toxickými kontaminanty z větrných turbín jsou nespavost, vysoký krevní tlak, únava, oslabení imunity, demineralizace kostí (osteoporóza) a ukládání tuku (zejména v oblasti břicha a obličeje),“ říká Turánek.

Podle odborných studií je ale hladina infrazvuku z větrných elektráren v obytných oblastech obvykle nižší než běžný hluk pozadí v městském prostředí. Ve Finsku byla v roce 2020 publikována studie, která dopady infrazvuku na obyvatele zkoumala, a to velmi detailně, v terénu i v umělých podmínkách. Žádnou spojitost mezi zdravotními újmami a infrazvukem ale nenašla. Dokonce lidé, kteří si na infrazvuk stěžovali, při sluchových testech ani neprokázali, že jej slyší.

Dopadům hluku na lidské zdraví, včetně vlivu hluku větrných elektráren, se dlouhodobě věnuje i Státní zdravotní ústav (SZÚ) a jeho Centrum zdraví a životního prostředí. To uvádí, že nebyla nalezena souvislost mezi hlukem z větrníků a chorobami. Infrazvuk je podle něj pod prahem slyšení a nemá podle dostupných dat žádné prokazatelné účinky na zdraví.

„Infrazvuk z větrných elektráren při obvyklé vzdálenosti elektráren od obydlí je příliš slabý pro lidské vnímání,“ říká Zdeňka Vandasová z Ústředí monitoringu zdravotního stavu obyvatelstva, které je součástí SZÚ. Upozorňuje, že na lidi doléhá infrazvuk z různých zdrojů, nejen z větrných elektráren. Své přírodní zdroje má v podobě větru proudícího kolem stromů či budov. Uměle jej vytváří například auta, vlaky či letadla nebo různé turbíny a ventilátory v průmyslu i budovách.

Zdrojem hluku jako takového je na prvním místě doprava, která má denní limit 68 dB a noční limit 58 dB. Oproti tomu větrná elektrárna musí splňovat denní limit 50 a noční limit 40 dB.

Pro antivětrné aktivisty v Česku je autoritou švédský vědec Ken Mattsson, odborník aplikované matematiky na Uppsalské univerzitě, kde se věnuje počítačovému modelování. Hlavním předmětem jeho výzkumu je právě infrazvuk.

Po internetu koluje video, v němž Mattsson vysvětluje, že aktuální měření hluku větrných elektráren je nedostatečné, protože nebere v potaz zmíněný infrazvuk. Mattsson upozorňuje, že žádná studie ještě neprokázala, že infrazvuk z větrných elektráren je bezpečný. Nutno dodat, že také neexistuje ani žádný výzkum, který by prokázal, že tento infrazvuk škodí.

Kromě infrazvuku Turánek řeší i toxické látky. Tvrdí, že větrné elektrárny vedou k nevratné kontaminaci okolní půdy, zvířat a lidí. Uvádí, že z listů větrníků se při jejich erozi uvolňují nebezpečné mikro‑ a nanočástice. „Ty se dostanou do rostlin a půdních organismů a tak do potravního řetězce. Dostanou se do vesnických malochovů králíků a slepic a budete mít tyto toxické látky v neděli k obědu,“ upozorňuje Turánek. Větrníky podle něj zabijí i veškerý život v půdě a vytvoří „měsíční krajinu“.

Podle Turánka z každého listu větrníků takto každý rok končí ve vzduchu a půdě až čtyři kilogramy tohoto materiálu. Jeho součástí jsou podle něj i PFAS, takzvané věčné chemikálie. Ty se skutečně používají, například ve speciálních nátěrech listů větrníků pro zvýšení jejich odolnosti, jenže tyto látky jsou běžně i v mnoha jiných výrobcích. Proč se kvůli nim obávat zrovna větrníků? Lidé jsou jimi dnes obklopení. Využívají se od průmyslových mazadel a různých nátěrů až přes hasicí pěny, impregnace na textil, teflonové pánve či potravinářské papíry, které se díky nim nepromastí. Jsou jich tisíce druhů, zakázaných jich je jen několik. EU nicméně jedná o jejich úplném zákazu, protože prokazování jejich škodlivosti trvá velmi dlouho a tyto látky se v životním prostředí kumulují.

Obecné tvrzení, že postupem času a vlivem různých atmosférických podmínek dochází k erozi materiálu lopatek větrných turbín, je pravdivé. „O jak velké množství materiálu by mohlo jít, nám ale není známo,“ podotýká Helena Kazmarová z Oddělení hygieny ovzduší Centra zdraví a životního prostředí SZÚ. Odborné publikace na toto téma podle ní nejsou k dohledání.

„Nejsem chemik, takže toxicitu nedokážu posoudit,“ reagoval Maule z fotovoltaické asociace na dotaz HN, zda ani ve vyjádřeních Turánka ohledně toxicity větrných elektráren nespatřuje problém. Sám Maule jako hlavní problém spatřuje infrazvuk.

Rozhovor s Turánkem byl na webu asociace podle Mauleho velmi čtený, proto jej ČFA požádala o ještě hlubší analýzu. I ta už je na webu ČFA.

HN o vyjádření k článku na webu ČFA požádaly i předsedu Komory obnovitelných zdrojů energie Štěpána Chalupu. Ten zmíněnou kritiku větrníků nebere vážně. „Přiznám se, že mě to rozesmálo,“ sdělil Chalupa, jenž je zároveň místopředsedou České společnosti pro větrnou energii.

Podle Jana Krčmáře, výkonného ředitele Solární asociace, si lze pravdivost těchto vyjádření snadno ověřit u větrných elektráren, které v Evropě i v Česku fungují už mnoho let. „Kdyby byly dezinformace pravda, asi bychom již mnoho let měli potvrzené informace o jejich negativních dopadech a větrníky by se odstranily. To se ale neděje, protože se často jedná opravdu pouze o dezinformace anebo výrazně přehnaná vyjádření,“ uvádí Krčmář. A připomíná, že solární a větrná energetika se vhodně doplňují, není tedy důvod, aby fotovoltaikáři větrníky vnímali jako konkurenci.

Kdo jsou často odpůrci větrných elektráren, identifikovala studie Proti větru, zveřejněná letos v únoru. Autorem je Petr Vidomus, analytik Asociace pro mezinárodní otázky. Téma odporu k větrné energetice si podle Vidomuse úspěšně osvojují populistické a krajně pravicové subjekty (například SPD, Svobodní a Motoristé), které se stylizují do role „skutečných ochránců krajiny“.

Nejvýraznějším kritikem výstavby větrných elektráren je nyní vládní zmocněnec pro klimatickou politiku a Green Deal Filip Turek (Motoristé).

Vidomus rovněž provedl analýzu místních referend z let 2019–2025 a došel k tomu, že v 62 procentech případů byla výstavba větrných elektráren odmítnuta.

Podle odborníků je legitimní zkoumat dopady infrazvuku či toxických látek na přírodu a lidské zdraví, je ale nesprávné před nimi strašit bez důkazů, a navíc tyto problémy hledat jen u větrných elektráren.

Autor: Viktor Votruba, HN