Aktuality

Českem se rekordně šíří svrab, lidově prašivina, což je nepříjemně svědivé kožní onemocnění. Od začátku ledna do pátku se nakazilo přes sedm tisíc lidí. Patrně se tak letos dostaneme k počtům kolem 14 tisíc nemocných za rok. Tolik jich bylo naposledy před více než třiceti lety. Odborníky však více než samotný nárůst hlášených nemocí překvapuje, že stoupá počet úmrtí. Letos zemřeli už čtyři lidé.

Nové informace zveřejnil Státní zdravotní ústav. „Od začátku letošního roku do 26. června nahlásili lékaři do informačního systému infekčních nemocí (ISIN) 7 105 případů onemocnění svrabem a čtyři úmrtí,“ říká epidemioložka ústavu Kateřina Fabiánová. Podle ní se nakazili lidé všech věkových skupin. Od nejmenších kojenců do jednoho roku, kterých bylo 79, až po seniory. Nejvíce se však nemoc šíří mezi dospívajícími dětmi a mládeží ve věku od 15 do 19 let, těch se dosud nakazilo 1 233. Infekce se vyskytuje ve všech regionech země, nejčastěji v krajích Moravskoslezském (1 195 případů), pak Středočeském (817) a Jihomoravském (766).  „Letos jsme zatím zaznamenali i 16 lokálních epidemií svrabu, v nichž se nakazilo 258 osob. Nejčastěji šlo o malá ohniska nákazy v domovech pro seniory, ve zdravotnických zařízeních, v Alzheimer centru, ve školském zařízení nebo ve věznici,“ dodává Fabiánová.

Svrabu přibývá celorepublikově, ale proč nejvíc právě na severu Moravy a ve Slezsku, není jasné ani odborníkům. „Přesnou příčinu neumíme jednoznačně vysvětlit,“ říká mluvčí Krajské hygienické stanice Moravskoslezského kraje Aleš Kotrla. Podle něj jde o kombinaci více faktorů, mezi které může patřit hustota osídlení, častější stěhování i cestování obyvatel a také horší sociální a hygienické podmínky… V kraji je více sociálních zařízení, nemocnic, ubytoven, bezdomovců i vyloučených lokalit, kde se infekce snadněji přenáší v rodinách, které žijí ve stísněných podmínkách a nedodržují hygienická opatření. „Tito lidé, mnohdy jde o rodiny s dětmi, se pak častěji místo doma léčí v nemocnici. Někteří mají na kůži hnisající ložiska,“ líčí primářka infekční kliniky Fakultní nemocnice Ostrava Lenka Petroušová.

Šíření nákazy se zastavuje obtížně. „Svrab má poměrně dlouhou inkubační dobu – od dvou do šesti týdnů, nejčastěji kolem 30 dnů. Klinické projevy mohou být zpočátku nejasné či zaměnitelné s jinými kožními nemocemi, což může vést k pozdní diagnóze. Po zjištění svrabu je zásadní koordinovaná a důsledná léčba všech nakažených a jejich kontaktů. Nutná jsou i režimová opatření, k nimž patří výměna a vyprání ložního prádla, ručníků a oděvů při teplotě alespoň 60° Celsia. Pokud to lidé nedodržují, dochází k opakovanému přenosu nákazy v domácnosti nebo kolektivu,“ popisuje Kotrla.

 

Ačkoli svrab nepatří mezi smrtelné infekce, někteří nakažení umírají na následné komplikace nemoci. V předešlých dvou letech hlásili čeští lékaři po jednom úmrtí v souvislosti se svrabem. Předtím tři roky žádné, v roce 2020 ale evidovali dvě úmrtí včetně novorozence, a v roce 2019 výjimečně tři úmrtí seniorů ve věku 86, 87 a 92 let.

Letos však jen v první polovině roku zemřeli už čtyři nakažení – ve Zlínském, Libereckém, Pardubickém a v Ústeckém kraji.

Překvapuje to i odborníky. „Není to číslo nesmyslné? Na svrab se u nás neumírá,“ zdráhal se zpočátku této informaci uvěřit Pavel Dlouhý, primář infekčního oddělení v Ústí nad Labem a současně předseda Společnosti infekčního lékařství.

Připomněl, že jeho oddělení léčí každý rok desítky pacientů se svrabem. Nejčastěji rodiny s dětmi z vyloučených lokalit, které boj s infekcí a nutnou péči o hygienu nezvládají doma. „Za 40 let své praxe jsem se ale nesetkal s úmrtím na svrab, ani v souvislosti s touto infekcí,“ říká primář.

Připouští však, že svrab není tak banální nemoc, jak by se mohlo zdát. Způsobuje ji roztoč zákožka svrabová. „Je to dost nepříjemná potvora. Když sameček parazita najde na lidské kůži samičku a oplodní ji, do 48 hodin uhyne. Samička ale pronikne pod povrch kůže, kde hloubí drobné chodbičky, do nichž klade vajíčka. Pokožka pak často svědí tak silně, že mnozí lidé si ji rozškrábou do krve. Do vzniklých ran se snadno dostávají bakterie, které mohou způsobit vážné komplikace včetně otravy krve a selhání orgánů. V hlášení o úmrtí se pak zřejmě objeví svrab jako hlavní diagnóza při příjmu pacienta do nemocnice,“ přemítá Dlouhý.

To potvrzuje i Kateřina Fabiánová. „Letos skutečně zemřeli čtyři lidé ve věku 52, 72, 79 a 80 let. K úmrtí obvykle nedochází přímo na svrab, ale na komplikace s ním spojené – na sekundární bakteriální infekci. Když se přes rozškrábanou kůži dostanou do těla bakterie, mohou způsobit sepsi a selhání více orgánů,“ říká epidemioložka.

Nejvíce ohrožení jsou podle ní lidé s oslabenou imunitou, neurologičtí pacienti s onemocněními nervů a míchy, která vedou ke svalové slabosti, poruchám pohybu a citlivosti, lidé s Alzheimerovou chorobou či Downovým syndromem, dále také diabetici, pacienti v onkologické léčbě, drogově závislí, alkoholici, ale i senioři v zařízeních institucionální péče, jako jsou nemocnice, léčebny či domovy.

Hlavní důvody, proč svrabu v poslední době přibývá, jsou podle ní nejméně dva. Epidemie svrabu se vracejí v cyklech přibližně po patnácti až dvaceti letech. Poslední velká vlna ale byla v Česku naposledy v 90. letech. Vyvrcholila v roce 1993, kdy onemocnělo 14 014 lidí. Ještě o téměř tisícovku více se jich nakazilo při předešlé vlně v roce 1970.

Letos patrně překonáme nejméně jeden, ale možná i oba epidemické vrcholy. Jenže čísla nejsou podle odborníků zcela srovnatelná.

„Předpokládáme, že hlavním důvodem strmého růstu počtu případů svrabu v posledních měsících je lepší diagnostika, ale hlavně nový systém hlášení infekčních nemocí,“ upozorňuje epidemioložka Fabiánová.

S tím souhlasí i Dlouhý. Podle něj nelze jednoduše porovnávat nová a starší čísla, protože dříve řada lékařů některé infekční nemoci do systému vůbec nehlásila a celkový počet evidovaných případů proto neodpovídal realitě.

„Některým lékařům se buď nechtělo vyplňovat papírová hlášení, případně je vyplnili, ale chybně, nebo je třeba zapomněli odeslat. Od loňského července je situace jiná. Téměř všichni praktičtí lékaři už jsou zapojeni v elektronickém systému, který hlášení infekčních nemocí zjednodušil – zautomatizoval. Jakmile zadají do počítače kód infekční nemoci, která se povinně sleduje, systém se jich zeptá, zda chtějí odeslat hlášení do ISIN. Stačí jen ťuknout do klávesnice a nemoc je automaticky evidována,“ upřesňuje Dlouhý.

Díky tomu se už loni například výrazně zvýšil počet hlášených případů lymské boreliózy přenášené klíšťaty, ale i některých dalších nemocí, které lékaři dříve nehlásili tak systematicky.

„Nejde tedy o to, že by nám najednou razantně přibylo některých infekcí, ale spíš o to, že díky lepší diagnostice a automatickému systému hlášení o nich dnes máme mnohem přesnější přehled. Je to dobře, protože se můžeme lépe zaměřit na jejich léčbu i prevenci. Ale také musíme počítat s tím, že některé nemoci nás možná v tomto směru ještě překvapí,“ míní Dlouhý.