Epidemie eboly v Demokratické republice Kongo a Ugandě, 2026

Epidemie eboly 2026, aktualizace ze dne 3.6.2026

Epidemie vyvolaná ebolavirem Bundibugyo v Demokratické republice Kongo a Ugandě,

aktualizace 3. 6. 2026

V Demokratické republice Kongo (DRK) a Ugandě probíhá rozsáhlá epidemie onemocnění ebolavirem Bundibugyo.

Dne 1. června 2026 zveřejnilo ministerstvo zdravotnictví Demokratické republiky Kongo aktualizované údaje; celkem je hlášeno 321 potvrzených případů eboly, včetně 48 potvrzených úmrtí a 116 suspektních případů, které jsou předmětem vyšetřování. Ituri je nejvíce postiženou provincií s 299 potvrzenými případy z 15 zdravotních zón; ze sedmi zdravotních zón v Severním Kivu a tři případy z jedné zdravotní zóny v Jižním Kivu. Data jsou průběžně přezkoumávána a harmonizována, protože případy jsou postupně laboratorně potvrzovány. Uganda hlásila 15 potvrzených případů, včetně jednoho úmrtí. Nejméně sedm případů bylo přeneseno lokálně a u čtyř případů byla souvislost s cestováním do DRK. Z devíti případů se známou geografickou informací bylo osm hlášeno v Kampale, jeden případ byl hlášen v sousedním okrese Wakiso.

Ačkoli informace zůstávají omezené, odhadujeme pravděpodobnost infekce u lidí žijících v EU/EHP jako velmi nízkou. ECDC situaci nadále pečlivě sleduje a bude své hodnocení aktualizovat, jakmile budou k dispozici nové informace.

(https://www.ecdc.europa.eu/en/ebola-outbreak-democratic-republic-congo-and-uganda).

V současné době se předpokládá, že epidemie vznikla v Mongbwalu, v provincii Itury, v Demokratické republice Kongo, což je těžební oblast s velkou migrací; odkud se nemocné osoby následně přesunuly do Rwampary a Bunie, aby vyhledaly lékařskou péči. Provincie Ituri hraničí s Jižním Súdánem a Ugandou. Úloha Ituri jako obchodního a migračního centra a blízkost Ugandy a Jižního Súdánu zvyšují riziko přeshraničního přenosu.

Epidemie probíhá ve složitém prostředí, které se vyznačuje nestabilitou a humanitárními problémy. Přetrvávají značné nejistoty ohledně rozsahu přenosu a ohnisko je pravděpodobně větší, než se v současnosti popisuje. V současné době nejsou k dispozici žádné licencované vakcíny ani specifická léčba onemocnění virem Bundibugyo.

Dne 16. května 2026 generální ředitel WHO po konzultaci se státy, které jsou do epidemie zapojeny, rozhodl, že onemocnění ebola způsobené virem Bundibugyo v Demokratické republice Kongo a Ugandě představuje stav nouze v oblasti veřejného zdraví mezinárodního významu (PHEIC), jak je definováno v ustanoveních Mezinárodního zdravotnického řádu (IHR, 2005).

Podrobný průběh od začátku epidemie je popsán zde: https://www.who.int/emergencies/disease-outbreak-news/item/2026-DON602

Aktuální údaje WHO (do 29. 5. 2026): https://www.who.int/emergencies/disease-outbreak-news/item/2026-DON605

Case definice ECDC: https://www.ecdc.europa.eu/en/infectious-disease-topics/ebola-disease/surveillance-and-updates/ebola-outbreak-democratic-republic

Referenční laboratoř Evropské unie pro veřejné zdraví pro nově vznikající virové patogeny přenášené hlodavci a zoonotické viry (EURL-PH-ERZV) poskytla doporučení k diagnostice onemocnění ebolavirem Bundibugyo a k otázkám biologické bezpečnosti, také poskytla informace o dostupných diagnostických metodách. EURL nabízí zemím EU/EHP diagnostickou podporu, testovací protokoly a poradenství v oblasti řízení biologických rizik.

ECDC aktivně spolupracuje s klíčovými partnery, včetně Afrického centra pro kontrolu a prevenci nemocí (Africa CDC), Evropské komise a Světové zdravotnické organizace, aby poskytla podporu prostřednictvím Pracovní skupiny EU (pro zdraví EU Health Task Force). ECDC vysílá experta z této pracovní skupiny do ústředí CDC pro Afriku, aby pomáhal při koordinaci a operačním plánování aktivit.

O onemocnění:

Virové onemocnění vyvolané ebolavirem Bundibugyo (BVD) je závažnou a často smrtelnou formou eboly způsobená virem Bundibugyo, jedním z druhů orthoebolaviru. Jedná se o zoonotické onemocnění, jehož přirozeným rezervoárem jsou pravděpodobně kaloni. K lidské infekci dochází blízkým kontaktem s krví nebo sekrety nakažených divokých zvířat, jako jsou netopýři nebo primáti, a následně se šíří z člověka na člověka přímým kontaktem s krví, sekrety, orgány nebo jinými tělesnými tekutinami nakažených jedinců nebo kontaminovanými povrchy. Přenos je obzvláště zesílen ve zdravotnických zařízeních, kde jsou opatření pro prevenci a kontrolu infekcí nedostatečná, a během nebezpečných pohřebních praktik zahrnujících přímý kontakt se zemřelým.

Inkubační doba BVD se pohybuje od 2 do 21 dnů a jedinci obvykle nejsou infekční, dokud se neobjeví příznaky. Časné příznaky jsou nespecifické a zahrnují horečku, únavu, bolesti svalů, bolesti hlavy a bolesti v krku, což komplikuje klinickou diagnózu a může zpozdit detekci. Postupně se objeví gastrointestinální příznak, dysfunkce orgánů a v některých případech hemoragické projevy.

Smrtnost v posledních dvou epidemiích vyvolaných ebolaviry Bundibugyo, hlášených v Ugandě a v Demokratické republice Kongo v letech 2007 a 2012, se pohybovala od přibližně od 30 % do 50 %.

Rozlišení BVD od jiných endemických horečnatých onemocnění, jako je malárie, je bez laboratorního potvrzení pomocí PCR nebo jiných testů náročné. Kontrola epidemie závisí na rychlé identifikaci případů, včasné izolaci a léčbě, trasování kontaktů, bezpečných pohřbívacích praktikách a silném zapojení komunity, protože v současné době neexistují žádné schválené vakcíny ani specifická léčba BVD.

Další informace: https://szu.gov.cz/temata-zdravi-a-bezpecnosti/a-z-infekce/e/ebola/zakladni-info/

Zdroje:

Obrázek 1. Oblasti v Demokratické republice Kongo a Ugandě s epidemií eboly, s využitím údajů dostupných k 3. červnu 2026